Úvod
Novinky
Prezentace
Historie kapely
Kalendář akcí
Fotogalerie
Ke stažení
Kontakty
Kniha návštěv

KALUMET - aneb jak to vlastně všechno bylo..

  Psal se podzim roku 1991 kdy se parta kamarádů z trempské osady Kalumet scházejících se pravidelně v restauraci Mařenka ke společnému muzicírování rozhodla, že pro své spoluosadníky uspořádá malý country bál, na kterém i zahraje.
   Po mnohatýdenním usilovném cvičení a zkoušení nadešel 21.prosinec a s ním den prvního vystoupení skupiny ve složení Aleš Řezníček-banjo, Martin Vlasák-mandolína, Jirka Kotera-kytara, Luboš Plocek-dvanácti strunná kytara a Tonda Beránek-kontrabas. Název skupiny vyšel tak nějak samozřejmě z názvu osady-tedy KALUMET. Uvážíme-li,že původně kytaristé Aleš a Martin své nové nástroje vlastnili sotva pár měsíců a Tonda strunný nástroj v životě nedržel v ruce, byl to odvážný čin hraničící až s drzostí. Akce se zdařila a chuť pokračovat dál byla veliká.
   Skupina zkoušela, organizovala různé "bálky", dvakrát zavítala na Portu Rychnovska a přibrala i zpěvačku Janu Hejlkovou. V říjnu roku 1993 ale odchází Martin Vlasák a Jirka Kotera a kapela, do té doby hrající pouze českou country, si po příchodu zpěváčky Renaty Beránkové velmi krátce pohrává s folkovými písničkami. Na jaře roku 1994 do kapely přícházejí dva draví kytraristé Leoš Šefl a Karel Ksandr, odchází Renata Beránková a později i Jana Hejlková. Skupina se vrací k původnímu repertoáru a díky dobrému zázemí v DDM v Rychnově staví svou první zvukovou aparaturu.
   V průběhu let 1994 až 1997, kdy přišla zpěváčka Milena Šeflová a se skupinou hostoval výborný houslista a kamarád Jirka Koch,na jevišti při různých country bálech a hudebních přehlídkách stávalo i sedm lidí. Po odchodu Karla Ksandra na jaře roku 1997 odcházejí téměř přesně po dvou letech i manželé Šeflovi a Jirka Koch se stává stálým členem. Do nového tisíciletí vstupuje skupina tedy s Jirkou, ale ten v létě ohlašuje odchod a Kalumet opět hledá a nachází. Nachází zkušeného kytaristu s bigbítovou minulostí-Milana Šánu. Začíná období velkých změn. Mění se velká část repertoáru, vokály znějí vokálněji a Luboš trápí mandolínu.
   Desáté výročí založení skupina slaví na jednom pódiu se všemi bývalými členy a do druhého desetiletí vykračuje s poměrně slušnou zvukovou aparaturou, kterou si pořídila za vyhrané peníze. Další roky plynou v Kalumetu celkem poklidně. Sestava skupiny se ustálila personálně i početně na čtyřech muzikantech. Aleš Řezníček-banjo, Milan Šána-kytara, foukací harmonika, Luboš Plocek-kytara, mandolína a Tonda Beránek-basová kytara. Post zvukaře, po předešlých častých změnách, zaujímá již delší dobu zkušený mistr zvuku- Michal Zeman. Kalumet tedy dál objíždí sály i sálky v místech blízkých i vzdálených s jediným přáním. Hrát sobě pro radost a druhým pro potěšení hezkou českou country a to, pokud možno, ještě hezky dlouho.

   Tento článek píšu pár dní před dlouho plánovaným výročním country bálem, na kterém skupina oslaví již patnáct let svého působení. Právě toto výročí mě přimělo k jakési rekapitulaci historie Kalumetu. Velmi rád bych sem za čas připsal další odstavec, který bude vypovídat o dalších, hezky strávených chvílích s příjemnými lidmi na pódiu, i pod ním.


   V Rychnově nad Kněžnou dne 7.11.2006 - Tonda Beránek


Tak nám těch pět let hezky rychle uteklo, a je na mě, abych dostál slibu a připsal ten výše zmíněný odstavec.

Těsně po oslavě kapelních patnáctin došlo k první zásadní události. Již po druhé a tentokrát definitivně ohlásil odchod dlouholetý zvukař skupiny Michal Zeman. Kapela celkem rychle vyřešila tuto nepříjemnou situaci nákupem nového mixážniho pultu a zvukařského žezla se bez velkého přemlouvání chopil pravý krajník, všeuměl a banjista Aleš. Ten tedy od roku 2007 zajišťuje zvučení od svého mikrofonu z pódia. Další dva roky plynuly celkem klidně.
Kapela několikrát vyrazila za hraním až na moravu a při jedé z návštěv si v improvizovaném studiu Milana Šány mladšího, sobě pro radost, nahrála druhé CD.
Postupně však začalo vystoupení ubývat zejména pro časovou zaneprázněnost hlavního lídra kapely Milana Šány. Ten se na podzim roku 2009 rozhodl dále kapelu nebrzdit a ohlásil odchod.
Opět, po dlouhých letech tedy stáli tři zakládající členové Kalumetu před úkolem najít nového spoluhráče. Hledání bylo dlouhé a najít rovnocenou náhradu tohoto výborného kytaristy se nepodařilo. Nakonec byl do kapely přizván dlouholetý kamarád a příznivce skupiny Petr Procházka. Je to vyzrálý kytarista, hráč na foukací harmoniku a výborný zpěvák, který již v minulosti v kapele občas zaskakoval.
Činnost v Kalumetu se opět roztáčí na plné obrátky, přecvičuje se repertoár a Luboš se více věnuje mandolíně. Během roku 2010 se situace stabilizuje a kapele opět přibývá hraní.

Kalumet, který hraje ve složení Aleš Řezníček-banjo, Petr Procházka- dvanáctistrunná kytara, foukací harmonika, Luboš Plocek-kytara, mandolína a Tonda Beránek-basová kytara má za těch dvacet let za sebou téměř tři sta vystoupení a zdá se, že ještě nějakou desítku přidá.

Listopad 2011, Tonda


Život prchá jak mrcha a Kalumet se dožil čtvrtstoletí své existence.

Co napsat k uplynulé pětiletce? Dalo by se říci, že byla ve znamení poměrně velkých finančních investic a zásadní obměny aparatury.

Většina nákupů proběhla začátkem roku 2013, kdy jsme si pořídili nový mixpult, zesilovač a dva nové monitory.
Postupně následoval nákup subwooferu, nových mikrofonů a dlouho diskutovaných pódiových světel.
Ke konci pětiletky jsme se rozhodli vyslyšet Alešova několikaletého volání po natočení nového cédéčka.
Vzhledem k tomu, že nám v posledních letech přibylo poměrně dost nových a pěkných písniček, tak bylo z čeho vybírat.
Na jaře roku 2016 se na tradičním countrybále v Kameničné pod odborným dohledem mistra zvuku Pavla Cejpka a za účasti našeho kamaráda a hráče na foukací harmoniku Jardy Hubálka zrodila nahrávka, která po potřebných úpravách zhmotněla v naše nové CD, kterému jsme vzhledem k našemu věku a stáří naší kapely dali název „Půl života s country“.
Nutno podotknout, že veškeré nákupy i realizace CD byly hrazeny výhradně z našich vyhraných peněz.
CD je myslím povedené a jsem rád, že nás Aleš uhučel.
Co mě však mimořádně těší je skutečnost, že se za ta léta našeho harcování po často se opakujících štacích, stali z našich zákazníků a návštěvníků naši kamarádi a přátelé. Dává to našemu muzicírování zase trochu jiný rozměr a náboj. Děkuji tímto především námi oblíbeným koňákům, kteří nás zvou na své akce i několikrát do roka.
Musím ještě zmínit náš výroční bál, který jsme již tradičně pořádali ve spolupráci a ve prospěch o.s. Orion.
Návštěvníkům, kteří s námi přišli naše jubileum oslavit, jsme rozdávali nová cédéčka a měli pro ně připravené další upomínkové předměty.
Všem děkujeme za bohatou účast a trpělivost s mým delším proslovem. Leč, nemohl jsem jinak, některé informace prostě zaznít musely.
Na závěr snad jen konstatování, že personálně je kapela již sedmým rokem stabilní a že již brzy zrealizuje čtyřsté vystoupení.
A co bude dá? To nikdo neví... Když to půjde dobře, za pět let se o tom dočtete zase tady.

Prosinec 2016, Tonda